close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

XIV.

2. října 2013 v 11:23
Já a moje vnitřní já, dva rozdílní lidé přesto tak stejní. Jako by jsi obě tyhle poloviny prožili úplně jiné životy… Přesto neprožili tak proč se ženu do záhuby a jen vlastní vinnou? Právě ve mně pomalu ale jistě převládá ta naivní stránka co je bojovná a schopná udělat vše pro to aby měla dušička klid a svět byl milejší a krásnější. Přesto Lukáš ví že to tak není, a nebude. Zrovna dnes jsme s Ingrid řešili že doba je zlá. Když jsi vezmu vyprávění z x zdrojů generací před námi, tak to je samé potkali jsme se tam a tam a od té doby … Ale my? Dnes? Při troše štěstí se potkáme ale to je celé, každý si žije ve své vlastní bublině a nikoho do ní nepustí i kdyby chtěl. Protože proč? Podle nějakých moderních postojů je člověk na veřejnosti " oslabený nebo si málo věří" ale jak sedne k PC tak je z něho "king" a může všechno, urážet lidi, ale třeba i navazovat nové vztahy. Ale vždyť tohle je tak ubohé a smutné. Vím že s tím nic neudělám ale chtěl jsem si postěžovat že když dva lidi co jsou si sympatičtí nejsou schopni na sebe reálně promluvit tak jak se má odvíjet lidská společnost dál? Je to hloupej případ ale vezměte si VyVolené to přesně ono! Člověk je už tak unuděnej svým životem že jde předvádět pod kamery, místo toho aby žil svůj vlastní život a věřte že je leckdy daleko zajímavější než vyvolení.

Teď se ještě na chvilku vraťme ke mně a mé záhubě.
S někým se vídám, znám ho tisíc let, ale 10 let jsme se nevídali. Je to fajn za vzpomínat, oživovat si vzpomínky, nevybavím si ani jednu špatnou. O to je to lepší ale…a jsme u toho jako vždy snažím se to ponechat náhodě prostě, co z toho vyleze z toho vyleze. To by řekl Lukáš ale ten naivní blbec ve vnitř? Ani ten Pc by mu nestačil aby se odvážil zeptat na to co chce. Aby nezjistil něco co by se mu nemuselo líbit? Nebo mohlo? Toť otázkou. Na kterou bych tak chtěl vědět odpověď, jenže já ani on nemáme tolik odvahy se na nic ptát a proto to necháme na činech které toho leckdy řeknou víc než ústa. Snad budou činny uspokojující jako mé rty J Jen si přeju abych nebral všechno hned tak vážně, je mi dobře a musím se zamyslet sám nad sebou. Příjemná cesta do pekel nebo nudný balkon s muškáty? Pusa letí


Snad není vše černobílé … naivka :D
 

XIII.

30. září 2013 v 0:49 | Lilek
Tak jsem znova tu, čas tak hrozně rychle běží že nestíhám pozorovat jak moc. Dneska jsem po dlouhé době vzpomně na smrt Shellynky, čas plyne rány se hojí ale stejnak se mi po ní tak moc stejská :( Minulí týden tu byla máma se Sofinkou a ona jí je tak podobná, že mi to vhánělo slzy do oči. Přemýšlím nad tím jak je "snadné" časem přecházet takovéhle city, city na které chcete zapomenout, přitom dotvářejí váš charakter. Všechny ty zlomené srdce, životní křivdy a spoustu dalších negativních vlivů. U mě to tak je! Co tě nezabije to tě posílí, ale příjde čas kdy si říkáte není to už moc? Copak mě opravdu dokáže rozplat jen smrt blízkého? Je to smutné ale obávám se že ano. Kolikrát si říkám že bych se chtěl jen tak spontálně vyplakat a vyčistit si duši od toho zlého co se v ní drží, ale sotva se mi zlzy vlijí do oči tak je konec.

Příjde mi že za 23 let jsem toho zažil za 6 knih, 3 celovečerní filmy a 8 řad kvalitního seriálu na pokračování. A stále životem jen tak proplouvám. A říkám si kde je ten přístav, kde bych mohl nachvíli zakotvit a vydechnout si. Večer si lehnout do postele někoho chytnout za ruku, přitulit se dát mu polibek na tvář a jen cítít jeho přítomnost. Čím jsem starší tím líp vím že partnerské vztahy nefunguji, nic si neplánuji, ale přesto bych si takovou osobu přál. Ne partnera ale osobu co v té posteli bude a třeba ani nebude nic říkat jen mě držet na místě a pozorovat se mnou čas jak pomalu plyne. To by bylo krásný a to bych si přál.

Poslední půl týden si myslím na jednu osobu, která by klidně tenhle přístav dělat mohl. Ale když se zamyslím hloubš tak to může být "kdokoli" s kým mi bude hezky, ale jen prosím kohokoli ať už se objeví. S ničím mi nemusí pomáhat, všechno zvládnu sám, všechno si udělám sám ale ať tu je! Nic jiného si teď nepřeji a CHCI jen tohle, tak kdyby to mohl někdo zařídit :) budu šťastný

XII.

4. června 2013 v 0:12 | Lukáš
Asi 10. minut po předešlém článku mám hroznou potřebu něco napsat. Doufám že už to nebude o vyvražďování nepracujících :-D Veselej smajlík přitom mám depku jak svině! Není to k smíchu ale vy se zasmějete! Chtěl bych přijít na význam života u chudých a průměrných lidi. Protože u bohatých to je jasný smysl života ja utrati všechny jejich prachy :-D
Celou dobu jsem si přál nějak vážnej vztah ale dnes vím že bych radši bral tohle, kdyby mi někdo otevřel dveře do místnosti "smysl života" prohrabal bych všechny krabice, skříně a skříňky jako ostatně u všech návštěv ...pšššššt!
Prohlížel bych si fotky, četl dokumenty, dopisy a schované parte. Pak bych se zvedl a řekl tak teď už to chápu a posunulo by mě to dál už bych si neděla hlavu s tím proč je život takovej nebo makovej, proč je někdo bílej, černej teplej nebo studenej... možná bych i pochopil proč někteří rodiče nechávají své děti bez lásky a bezpečí... Ale to už jsme zase v psycho utopii. Když končila zima, která byla ohromně dlouhá, přišla na mě ale fakt brutální depka v 17 se naši rozvedli máma si našla ženskou a táta po čase taky ale to vám byla p*ča všech p*č a táta nás opustil. Brácha musel do pěstounské péče a máma si úživala život bez dětí... Život šel dál, beru to ostatně jsem si to i kdysi takhle přál. Ale teď po x letech se to všechno vrátilo a začal jsem přemejslet proč se to muselo stát? Proč rodiče svým dětem vezmou v tak brzkým věku naději na spokojený život? Když na tím přemýšlím tak mi vzali víc než náději! Vzali mi vše! Vím že se nikdy nezamiluji, nebudu mít žádný vztah, protože nemůžu nikomu věřit. Jak bych mohl někomu věřit že mě miluje když vlastní rodiče vás milovat nedokážou, ti jediní na světě vás mají milovat než cokoli jiného ale stejnak to tak není.... Dva lidé kteří vás sploudí a vy se nemuže vyslovat jejich jméno natož je nazvat matkou nebo otcem. Je to tak smutné a depresivní vím že nejsem jedinej komu se něco takového stalo , ale stalo se to! V tom je ten problém že se vůbec něco takového stane a vy nevíte proč?! Zase jedno moudré slovíčkaření "Všechno se pro něco děje..." ale co kdyby se nedělo? Byl by klid což bych třeba já potřeboval klid, když ho budu mít já bude ho mít i lidi okolo mě. Je to lehká matika ale proč mít věci jednoduché když to jde i složitější cestou co? Nachcat všem do huby a bylo by to...Zapálit a táhnout za autem :-D


No doufám že jsem se už dneska vypsal ze svých starostí pana starosty :-D
 


XI.

3. června 2013 v 23:41 | Lilek
XI. přesně tolik by bylo po zítří mé nejstarší fence. Před měsícem zemřela :/ a všechno je to moje vina! Kdybych jí uhlídal mohla tu být další 3- 5 let klidně ale ne! Všechno pramení z mé lenosti a lhostejnosti, proč bych udělal něco navíc když nemusím nebo se mi nechce že? Normálně bych řekl že je to život, osud ale není to tak zahrávám si se jinými životy a to se mi nelíbí budu do konce svého života cítit vinu za to co jsem jí udělal :-( Protože vím že je to má chyba a plně příjmu trest za tento můj hřích.

Je to nejvíc humus jak se lidem mění pod nějakými určitými vlivy mentalita před 3 roky jsem napjatě seděl u televize a skoro brečel nad povodněmi v Libereckém kraji, protože se mě to i určitým způsobem dotýkalo. Ale dnes? Modlím se aby co nejvíce lidi bylo vytopených a měli zničené domy a zařízení domu. Už rok pracuji v nábytku a tak by se mi zvedli tržby a s tím spojené provize pro mě. Je to odporné ale je to tak. V levém rohu zase bliká reklama na čerpadla na vodu, prostě hrůza. Za ten rok co pracuji jsem přišel na to že peníze hrozně vládnou světem, ne že bych to předtím nevěděl jen jsem to nepociťoval na sobě. Ale teď je to tenhle účet a tenhle účet je potřeba zaplatit a tohle ještě doplatit... Furt někde něco nebo někdo po vás chce peníze. Nejradši bych sebral psy a vyjel bych někam do lesa- louky postavil si srub a začal žít jen tak sám pro sebe. Pěstoval bych si zeleninu, ovoce. Bohužel i na takovéhle základní věci potřebujete peníze, nežilo by se nám lépe kdyby nebyli? každej by si dělal na sebe a pro sebe mít kousek svého ! Něco na tom je ale už jsme tak posedlí různými výdobytky že už krok zpět nikdy dobrovolně neuděláme! To by musela přijít nějaká větší katastrofa než jsou povodně!

Četl jsem časopis strážná věž, nejsem žádný náboženský fanatik. Psalo se tam o krutosti boha že je nad lidmi a přírodní katastrofy dělá proto aby se "zbavil" špatných lidi, ale tak proč to neudělá pořádně? Sociálních přiživníků, politiků bezpáteřních sviní kteří v životě neudělali nic dobrého? Říká se boží mlejny... ale nevěřím na takový kecy. Něco na holokaustu bylo mělo by se začít dělat s tím že špatní lidé si dělají co chtěji, přitom dobří lidi na ně platí a doplácí na jejich nápady. Nechci být já tím něčím nad ale je to směr, nechci je zabít ale chtěl bych jim ukázat že když oni dělají něco špatného musí zákonitě přijít něco špatného na ně. Dobře vím že pak bych byl ten špatný taky ale někdo to dělat musí :-D ne sranda jen taková úvaha. Chtěl bych vyrazit do jiné země kde byli celou historii sami sebou a nikdy nad sebou neměli někoho "mocnějšího" jaká je u těch lidí mentalita. Protože si myslím to že v zemích Koruny České od dob karla VI. nemohl být český lid tím kdo je má velkou dohru na nás všechny!

Četl jsem si předchozí příspěvek který jsem psal v loni v létě, čestvě po škole, léto, pohoda... a četl jsem si http://bublifucking.blog.cz/1305/thirteenth a výborně to vystihuje dokud nezačnete pracovat jste dítě. V nitru se tak cítím, cítím se jak sopka co by měla každou chvíli bouchnout ale to přece dospělí jedinci nedělají. Nasadit poker face a jede se o štaci dál a furt dokola, dokud se zeměkoule bude točit... Bye !


X.

11. června 2012 v 20:49 | Lukáš
Zdravíím, takže co tu máme dnes? První cucflek?! ve 21 letech?! Cože?! Ano stal jsem se majitel svého prvního cucfleku nevím co na to chcete říct vždycky jsem cucák odsuzoval jako svině...ale dneska jsem zjistil jak se jednoduše a nechtěně dají udělat ..... Ale bylo to boží... opět se mi podtvrdilo že svůj život prostě miluji!! Mám novou brigádku a nemůžu si vůbec stěžovat je to tam super ( ťuk, ťuk), užívám si kdy chci a teď přede mnou stojí č.1 událostí v tomto roce a to Votvírák 15.-17.6 Milovice a těším se jako malej Jarda.... což jsem když si ve svém věku nechám dělat cucáky :-D . Cejtim že to dneska nebude moc dlouhé, jen jsem měl pocit že bych se měl s vámi podělit o aktuálním dění v mém životě.... kdy se klidně může stát že přijedete unavenej v pul 11 z práce a těšíte se do postele.... do své postele ale na konec noc strávíte úplně jinde a je to skvělejší jak vaše předešlé plány :-P To miluji prostě!

Venku se nějak rozpršelo...je to potřeba! Další pro mě velkou událostí je asi sledování upířích deníků :-D je mi asi fakt znova 13 a a měl bych si opět vyřezat kůl a spát s ním :-D Smějte se mi ale fenomém Upíři mě drží od mala a pořád věřím že upíři existuji a že mě čekujou všude asi v podobně koček .... ale já už je prokoukl ...takže buď mě kousněte nebo nechte bejt :-D
No nic milí zlatí, dám spršku a asi nanuka nějakej deník a směr postel ráno doktor a pak dvě odpolední a od čtvrtka do neděle volníčko....ve čtvrtek nějaký soudy a pořád užívat dne zdravím vás smažky :-D

IX.

29. května 2012 v 15:57 | Ljůček
Zdravíííím, nějak se nám ty intervali mezi přidání nových článku krátí že? To že toho mám tolik v hlavě ... Dnes v noci, teda spíš k ránu se mi stalá veselá přihoda v parku, a nenašel jsem tam marku :) To že jsem měl špinavé koleno pominu, možná i to že mojí ejakulaci urychlila blížící se skupina teens boyů :) Ale našel jsem absolutně nadprůměrného líbajícího boha! Konečně! Konečně někdo odpovídající mým líbajícím schopnostem... a už nemluvim o tom že to mělo bejt bez keců a dopadlo to 2 hodinovým ... příjemně stráveným časem . Kdy jsme se přes touch me body dostali k Ivetě ... celé to bylo zábavné úsměvné a to se mi na mém životě líbí . Teď v poslední době potkávám lidi už které chci potkat a ne lidi které musím potkávat a to....MĚ BAVÍ :-D V sobotu jsem se sešel s dlouho dobým dopisovatelem , kámošem přes net a bylo to jako by jsme se znali 1000 let , mám rád prostě poznávání nových lidi, jejich příběhy mě utvrzují v tom že ne jen já mám divný život, že každému se něco děje a já nejsem vyvrhel ze pekel :-D
Včera jsem se loučil přes 2 hodiny což se mi taky nikdy nepodařilo a k tomu zpívat nesnáším loučení .... kdy se vám to přihodí aníž by se ten druhej smál? Říkam si že jsem v té vesnické izolaci něco vynechal a bylo to přesně tohle.... bylo tam spoustu dalších užasných a celkem i podobných zážitků ale tohle je to TOP ikdyž tahání informací z ožralích na disco, jak chutná vagína nebo penis taky nebylo k zahození <3 ..... Poslední 3-4 roky mi ukázali jak se dí žít krásně nudně ale já teď říkám NE! UŽ NIKDY! DĚKUJI! Ale pan L.s.D už takhle nikdy žít nebude protože bude tančit svůj sen! Který ho povede dál!



VIII.

28. května 2012 v 1:44 | Lukáš
Tak jsem tu zas milí zlatí, plný síly jako nikdy předtím!! Všechny zklamání vás vždy jen posílí. Nikdy bych v životě nebyl to co jsem kdybych se tolik krát nezklamal v lidech! Měl bych jim být za to vděčný? NE! Zapomeňte nic vás neposílí tolik jako plánování pomsty!! Milí zlatí ďábelský smích muhehehehehehehehehehehehe heh :-D to jsem si říkám v 15-16 ale teď? Polibte mi P-R-D-E-L !! YES !YES!YES! Proč bych si měl plácat mozkové zavity někým ubohým? Nevim sice to dělám ale jen chvilku než vychladnu pak tito lidští zhýralci poputují do šuplete ke zbytku ubožákům a hotelu paradise :-D
Můžu říct že poslední takovej půl rok pozorují lidi kolem sebe, mnozí znich to neví ale velká část z nich prošla zkouškou charakteru a jak se říká v jedné reality show "Lepší zůstanou"! a konečně si myslím žeje čas oddělit zrno od plevelu v mé zahradce jménem život . Zjistil jsem že sposta lidi kolem mě si myslí že jsem se změnil kvůli vitamínku THC , ale jde vidět jen že je to banda ubožáků co si tohle myslí, naopak bych řekl že jsem konečně svůj vrátil se zpět starý dobrý Lukáš. Není v tom žádné THC taková píčovina prostě tohle si může myslet jen hlupák prostě... Po těch letech kdy jsem musel být starostlivý a zoodpovědný je tu doba kdy je na malou chvíli konec a můžu si zase užívat!! V loni v září mi lidi v nové třídě otevřeli oči to že to tak znovu jde ikdyž nekteří jsou třeba velký extrém . tak jsem rád že jsem poznal lidi co umí žít... Já a lidi v mém okolí spíš přežívájí s občasným malím výkyvem ale proč ten výkyf nemít častěji? Je to boží! nechci za 10 let sedet na nadávat že jsem nic nezažil a nepožil před 5 lety jsem byl v jednom kole a ted pár let klid a do teď na to vzpomínám a myslím je to úžasné a tak lidi zvednout od pc, dát vale debilním kámošům a šup do světa protože ten na vás čeká !! tady chytnete leda skoliozu zad!

VII.

23. května 2012 v 12:05 | Lukáš
Tak čo tu máme dněs? :) Zase jeden velkej pytel sra**k... jako už jste zvyklí. Dnes chci probrat něco jako sny... Sny co se mi zdají v noci i sny které mám v hlavě a chtěl bych si je uskutečnit!

Začneme těmi sny co se mi zdají. mě příjde jakoby mě moje sny vždy před něčím varovali nebo mě upozorňovali co se stane, např.: tak před týdnem se mi zdál úplně nezvýznamný sen o tom jak s partou kamarádu objíždímě popelnice, sbíráme starý vyhozený nábytek a pak ho na nějakém plácku prodáváme a hele o týden později mám na stole smlouvu na pracovní místo v obchodě s nábytkem... Jestli tohle nebylo znamení tak už nevím.... Vzpomínám si na dětství jestli mi bylo tak 13-14 let tak jsem jednoho dne probudil a šel jsem ke snídani za zbytkem rodiny, oni jako velcí fotbalový fanoušci, bavili se tom jak skončí dnešní zápasy Slovanu a místního družstva já jsem zvedl hlavu a první co bylo tak jsem vychrlil že oba teamy prohrají , rodina se na mě podívala a kroutila hlavou protože obě družstva měli za sebou vítěznou sérii ... za pár minut jsem ze sebe vysoukal i přesný výsledek. Večer když se rodina vrátila koukali na mě jako se nikdy nedívali ... Měl jsem pravdu...
Dále si pamatuji asi na můj nejsilnější sen, který mi ukázal že svět reálný a svět snů je propojen a z obou světů si něco přenášíme tam i zpět... Bylo mi tak asi 16 . Ve snu jsem byl policista a pracoval u protidrogové jednotky , kde šlo o zadržení gangu který prodával cejlon ...ano čaj a měl jsem dcerku, krásnou se světlími vláskami a velkými hnědými očmi/očima , kterou mi překupníci unesli. Při největší akci své policejní kariery jsem musel zničit zbytek gangu a zachránit svou dceru. Ukrývali se v polorozpadlem cihlovém domě , přes přestřelky jsem se dostal až ke své dceři, seděla v tmavé místnosti a brečela když jsem na ní promluvil tak se jí rozzážil její úsměv v tom vidím že poslední s těch hajzlů jde dolů po schodech první co mě napadlo vzít dceru a dát jí za mě a v tom jak jsem byl otočen zády k utočníkovi střelil mě do zad a já padal k zemi, zbytek útvaru toho šílence dostali a já se snad i udravil . Ale ráno se probudim a několik dnů mě boleli záda přesně na tom místě kam jsem dostal kulku ...
A dnes se mi zdál tak zvláštní sen bylo v tom tolik dokonalosti a přitom tolik strachu, ve snu jsem se vrátil na vesnici kde jsem prožil pubertu, kde žije zbytek rodiny se kterou nemám dobré vztahy a ve snu mě i mé kamarády nechali zavřít do nějakého ustavu společně s mími psy které pro mě strašně moc znamejí. Samozdřejmě že jsme utekli ale ta cesta než jsme se dostali domů byla tak krásně napínavá při cestě jsem potkal snad všechny lidi co pro mě v životě něco znamenají nebo znamenali a to bylo tak krásný být zase s nimi a přitom zažívat akci jako v akčním filmu , nakonec jsem vyhrál a změnil budoucnost! Dávám tomu snu velikou váhu protože cejtím že se kolem mě věci mění a já jsem z toho šťatný a veřim že se vše změní tak jak budu chtít!

Ke svým životním snů a cílu se vrátím někdy přístě :)

VI.

7. května 2012 v 20:29 | Ljůček
Ahoj, ani nevim jestli to někdo čte, tak kdyby to nikdo nečetl tak vás nezdravím :) Já vím že jsem píšu vždycky jen když mám nějakej mega problém který si v sobě neumím vyřešit, ale je to pro mě jedinné řešení. Jedinná se kterou bych tohle chtěl řešit je daleko, snad se mi brzo vratí. A co mě to zase drtí? A opět asi láska nebo nevim jak tohle nazvat asi zakoukaní ale brutální jako blázen... nemužu nic dělat jsem ohromen ani jíst nemužu a to je co říct... No dobře něco sním ale ne v takové míře jako předtím. Ale je to dobře když jsem zamyslím tak jsem se před příchodem této osoby do mého života rozhodl změnit svoje stravování a hlavně hubnout a asi mi ho seslal bůh pár kilo mám dole a řekl bych že i pár cenťáčků v pase :) No ale proč jsem píšu... Tenhle kluk/chlap ani není typ kluků (vzhledově) co se mi líbí ale má neuvěřitelné charisma že mě ohromil, je to milouš... Povahově mi dost připomíná mojí první lásku, jsou skoro jako přes kopírák a jen doufám že celý tenhle příběh nebude přes kopírak... Nevím jak psat dál, mám toho v hlavě tolik ale nejde mi to vůbec ven, jen se bojím toho že bouchnu v sobě mám tolik emocí a myšlenek které potřebují ven, myslel jsem že mi pomůže se tady vypsat ale zatím to nezabírá...

Pustil jsem si Adéle Someone Like you ... tak to třeba pujde líp, už několikrat jsem tu psal o kamarádce "Ingrid" o kamarádce se kterou žijeme v jiném světě. Tenhle svět je tak moc divoký, taky jsem divoký ale v úplně jiném smyslu slova. Pořád si myslíme že existuje pravá romantika, dobře dnes už asi s pomocí internetu ale pořád musí přece existovat, ale zatím se zdá že tak 98% uživatelů internetu hledají jen sex! Což je smutný a zbylé % bydlí strašně daleko.... Ale co má člověk dělat proto aby byl milovaný? Když dobře víte že jste dobrý člověk, vtipný a ne úplně zrůdička?! Co dělat aby vás lidi jen nepřehlíželi? Co má člověk dělat aby se mu vyplnili jeho představy? Ty představy které má od dětství a nechce jich vzdát? Přesně ty představy které měl když si jako dítě hral ve školce a říkal si takhle to bude až budu dospělí, nebo když se koukal na romantický film a říkal jsem si takhle bude vypadat můj život... Ale kam se u většiny tohle ztratí? Celý život bojuji za to aby mě někdo miloval, ale nikdy jsem tenhle boj nevyhrál, protože kdykoli dám najevo svoje city někdo je vezme hodí na zem a pošlape... tak proč to dělat když život takhle bolí? Po vyžčení tohodle je tu další otázka a to otázka Smrti?! Měl bych svůj život ukončit pokuď se na světě cítím přebytečně? Nebo mám žít s obrovskou bolestí na prsou dalších 10, 20 let než mě dostihnou bolesti kolen nebo nedej bože rakovina? Neměl by mít život daná jasná pravidla nebo scénář aby jsme si mohli říct jo dobře teď je to špatný tak podívám se do scénáře "hele za 3 měsíce to bude zase fajn, tak to nějak překonám" .. Ale když nevíme co bude tak jak můžeme doufat v něco lepšího když to furt nepřichází rok, dva roky, 3 roky... 10 let? Neumím si představit že bych žil bez lásky dál. V životě jsem nezažil žádnou opravdovou lásku, vetšinou to byli lásky platonické, v mém případě jsem zamilován byl ale nikdy nebyla naplněna a já mám strach že už nikdy ani nebude.... Je mi 21 let a moji rodiče už měli v mém věku na cestě mě a mě ubíjí to že i já bych chtěl mít rodinu ale ta představa že jsem pořád sám a čím dál tím víc lidí kolem mě rodiny bude mít mě děsí, protože já jsem plný lásky a chci jí rozdávat , chci v noci spát a probudit se ze špatného snu, otočit se a vidět že vedle mě leží osoba na kterou když se podívám tak budu mít opět pocit bezpečí, on se probudí a chytne mě za ruku dá mi polibek a já budu vědět že tohle je krásná reality... Lidi neříkejte mi že tohle nikdo nechcete!! Přece i při tvoření té krásné reality si můžete uchovat v sobě kus sami sebe kterej máte na sobě nejradši!

Nějak jsem se rozepsal, je smutný se koukat na fb na některý lidi kteří si stavy zadaný/ nezadaný mění každý týden , někdy i dny, přece tohle je smutná realita a tu já nechci žít!! A tím něříkám že se zabiju protože na to se mám moc rád abych na sebe sáhl ale mrzí mě tohle všechno.. V životě jsem nebyl nikdy svatoušek ale přece jsem zase neudělal nikdy tak špatneho abych byl potrestaný takhle a žil svuj život bez lásky... Možná se mi teď vysmějete ale píšu si takovou knihu pro své děti, chci aby věděli co jejich tatík zažíval ve svém "mladí" a už nesčetně krát jsem tam psal o jejich druhém tatíkovi... ale jak čas plyne mám strach že budu muset na vše sám i na tu rodinu... což bych byl nerad... Ani bych na to neměl po duševní stránce. Ale asi to bude jediný způsob jak lásku dávat a přijímat.. Protože než bych se dočkat pana božského tak bude pozdě a já dobře vím že jsem na světě abych někomu pomáhal, někomu rozdával svou lásku.


V.

7. října 2011 v 0:20 | Ljůček
Tak dneska mě napadlo probrat další téma, vlastně je to pokračování článku ze školních novin "občasník" co jsme psali, kde jsem popisoval svoje nejlepší kamarády, nebo spíš vztahy s nimi... Lukáš, Věra, Verča, Denisa, Tereza, Terka, Lenka.... Mezi tím přibyla Lucka, tohle pouto už je století předpovídané z kamarádky se stala Sestra! Jelikož jsem se přestěhoval tak se nevídáme jako dřív, ale vůbec se nedá říct že náš vztah ochabl nějak, je pořád tak žhaví jako předtím! Jen není čas si toho tolik říkat... No a do mě "Sbírky" přibyla další Kamarádka, schválně píši s velkým K protože to tak je... Známe se cca rok a půl ale když nás lidi vidí tak jsi myslí že se známa 400 let a nebo že spolu bydlíme... Dokonce jsme se před týdnem přistihli přitom že si doplňujeme věty krademe z hlavy myšlenky... a to už je důvod k zamyšlení....

Teď si myslíte že spolu trávíme každou volnou chvíli... ale není to tak. Jezdíme spolu do školy, je pravda že teď si za jízdy povídáme víc než předtím, ale dejme tomu je to hodina denně, myslim si že to není moc... No a víkendy spolu taky netrávíme tolik jak by mohlo přijít zřejmé z toho že si krademe věty z hlavy... Ale co mě k tomu přínutilo, k tomuhle zamyšlení. Dneska jsme byl venku se spolužačkou ze základní školy, už v létě jsme se potkali na jedné akci a strávili spolu noc, minulí víkend jsme byli u ní na párty, a dneska jsme si spolu povídali ale ta propast 8 let kterou jsme se neviděli je zřejmě taková že buď nepujde přeskočit nebo to bude trvat hodně dlouho než postavíme most. Jako den byl fajn povídali jsme si spolu o ruzných problémech našich, zážitcích ale.... zrovna Ingrid nebyla u toho co mi dřív dělo, sice ten příběh slyšela 1000x ale tohle přátelství je pro mě osudově. Víte já si ani nemůžu vzpomenout kdy jsme se viděli poprvé, protože mám pocit že se známe od jakživa... Sice si myslím že jsme si k sobě nějakou dobu cesty hledali, ale myslim že jsme je našli a teď to co mezi sebou máme je tak užasné ne že až někdy nevěřím....

Minulí víkend jsme probírali i téma že my vlastně ani nemůžeme mít žádný vztah, protože ten co máme mezi sebou je tak (pro mě vzácný) doufám že i pro ní... Že by jsme si asi nemohli ani do srdce pustit nějakýho chlapa.... Sice si myslím že oba by jsme tak chtěli být milovaní a mít nějakýho chlapáka, je dost možné že nám naše vzájemná láska stačí... Je jasně že jednou za čas příjde paní depka a chcete cítit obejmutí a něžný slova, ale pak když to přejde jste rádi že máte toho druhyho, u kterýho víte že je sice línej jako prase... (jeden jak druhej) ale udělá pro vás cokoli co je v jeho silách, a to je na tom tak krásný....Líbající

Kam dál